Dopravní psychologie prakticky

Doba čtení: 6 minut
Zařazení témtatu dopravní psychologie formou inteaktivního workshopu je považováno za velmi vhodné. Následující postup řízené diskuse vám pomůže téma zvládnout. Workshop připravil přední dopravní psycholog PhDr. Michal Walter

Úvod workshopu

formou icebreakingu (tzv. prolomení ledu, navázání kontaktu a vytvoření atmosféry důvěry a spolupráce) – každý (včetně instruktora) řekne jméno nebo přezdívku, na jakou motorku má řidičák, na jaké motorce jezdí (značka, kubatura), jak dlouho jezdí, kolik má najeto a zda měl na motorce nějakou nehodu, „skoronehodu“ nebo silný emocionální zážitek, co ho na tom nejvíc baví, proč jezdí na motorce?

Otázka na úvod (k zamyšlení)

Proč je hlava motorkáře nejlépe chráněnou částí těla? Protože je také zároveň jeho nejdůležitější částí. Hlava rozhoduje o vnímání informací, myšlení, akci. Kdo při řízení motorky správně používá hlavu, ten má šanci přežít. Řízení motorky je o souladu hlavy a těla, ale všechno začíná, a někdy bohužel i končí fungováním hlavy.

Metoda práce

interaktivní workshop – řízená a instruktorem moderovaná diskuze. Na začátku vytvořit skupinky (dvojice, trojice), každá skupinka si vytáhne náhodně max. 2 až 3 otázky, prodiskutuje je uvnitř skupinky a prezentuje ostatním. Žádná „nalejvárna“ či poučování ze strany instruktora. Instruktor je zkušenější partner, který může a dokáže poradit, ale na silnici je každý sám za sebe. Instruktor dbá na to, aby se diskutující drželi zadaného tématu. Hlídá také čas, který je limitovaný organizátorem. Může požádat ostatní účastníky diskuze o doplnění, o jejich názor na dané téma.

Partnerský přístup

všichni jsme dospělí, všichni máme řidičák na motorku, všichni jsme už něco odjezdili a něco zažili, proto si můžeme vyměňovat zkušenosti. Někdo jich má více, někdo méně. Když si budeme naslouchat a přemýšlet o řízení motorky, můžeme se učit ze zkušeností ostatních. Vlastní chyby nás naučí nejvíce, ale bývají draze zaplacené, na druhou stranu si je nejlépe pamatujeme, protože jsou plné emocí. Všechno je potřeba prezentovat na příkladech, reálných zážitcích z provozu.

Při řízení motorky jsou vždy přítomny emoce (radost z jízdy, nastavení míry rizika, adrenalin), ale zároveň je potřeba vždy a za všech okolností přemýšlet, vnímat informace z provozu, správně je vyhodnocovat a včas se rozhodovat. Klíčová je plná koncentrace na jízdu, ve vysokých rychlostech rozhodují zlomky vteřiny. Příklad: při rychlosti 50 km/h ujede motorka 14 metrů za sekundu, při rychlosti 90 km/h ujede 25 metrů za sekundu, při rychlosti 130 km/h ujede 36 metrů za sekundu. Normální reakční doba je kolem 1 sekundy.

Motocykl jako motorové vozidlo má řadu specifických vlastností, které z psychologického pohledu odlišují jeho řízení do ostatních motorových vozidel. V závislosti na typu motorky, její kubatuře a stylu jízdy však můžeme diskutovat o těchto základních otázkách:

  • Jak vysoká je přiměřená rychlost na motorce? Co je potřeba vzít v úvahu? (rychlost jízdy by měla být přiměřená schopnostem a zkušenostem motorkáře, počasí, stavu vozovky, aktuálnímu provozu, vlastnostem motorky atd.)

  • V čem je motorka jiná než ostatní motorová vozidla, v čem jsou její výhody a nevýhody? (motorka má schopnost vyvinout vysokou rychlost, při brzdění nedrží stopu, je nestabilní v zatáčkách, hrozí smyk na štěrku nebo písku, nárazy do děr ve vozovce, dá se s ní projet skoro všude, dobře parkovat atd.)

  • Jaká je ochrana motorkáře před zraněním následkem nehody, jak lze snížit rizika? (chráněná je především hlava, ostatní části těla méně nebo vůbec, proto je potřeba za všech okolností zachovat rozvahu a řídit s chladnou hlavou, nepřipustit, aby vyhrály emoce nad rozumem)

  • Jak vyhodnocovat situace v silničním provozu, co brát v úvahu a jak předvídat vývoj dopravní situace? (navazuje na nastavení přiměřené rychlosti, sledovat ostatní účastníky silničního provozu, předvídat jejich chování i případné chyby, číst provoz před sebou, ale sledovat i provoz za sebou a ze stran, včas a přiměřeně na změny situace reagovat brzděním, změnou směru, manévrem s motorkou nebo naopak zrychlením)

  • Jak se rozhodovat v časovém stresu a zvolit tu nejbezpečnější variantu? (v časovém stresu probíhá rozhodování intuitivně, není čas na přemýšlení, proto je potřeba si od počátku vytvořit správné návyky, které v kritické situaci zapnou automaticky, kritickým situacím lze do jisté míry předcházet bezpečným způsobem jízdy a předvídáním)

  • Jak vnímat a sledovat chování ostatních účastníků silničního provozu, na co především si dát pozor? (zranitelní účastníci silničního provozu – děti, senioři a další – jejich nebezpečnost spočívá mj. v tom, že dělají nečekaná či nepromyšlená rozhodnutí, např. vběhnutí do vozovky, impulsivní odbočení bez blinkru, manévry bez ohledu na ostatní účastníky silničního provozu, jízda prostředkem silnice, nesledování provozu za sebou, nevěnování se řízení apod.)

  • Jaký vliv má aktuální fyzická a psychická kondice motorkáře na styl jízdy a rozhodování? (unavený motorkář má omezené vnímání situace, pomalu a nepřesně zpracovává informace o provozu, reaguje pozdě, dělá chybná rozhodnutí, za řídítka motorky nepatří ani stavy vzteku, rozrušení, jízda po hádce apod.)

  • Jaký vliv má podle vašeho názoru povaha motorkáře (jeho osobnost) na jeho způsob řízení? (povaha člověka se určitým způsobem promítá do jeho stylu řízení, otázkou je, zda platí heslo „Jak žiješ, tak řídíš“, impulsivní lidé mají tendenci se na silnici chovat impulsivně, ale důležité jsou vždy správné návyky)

  • Jaká míra porušování pravidel silničního provozu je pro motorkáře ještě akceptovatelná, co už je za hranicí (akceptovatelné a neakceptovatelné přestupky)? (je to zřejmě hodně individuální, někdo jezdí na motorce tzv. na pohodu, víceméně dodržuje pravidla, někdo preferuje rychlou jízdu, nerespektuje nejvyšší povolenou rychlost, předjíždí přes plnou čáru nebo na horizontech, podjíždí pomalu jedoucí auta, kličkuje mezi auty - kde jsou vaše hranice?)

  • Jaký je vliv únavy, alkoholu, návykových látek a léků na řízení motorky? (únava viz výše, zužuje se periferní vidění, alkohol působí zpočátku povzbudivě, řidič ztrácí zábrany, riskuje, nedodržuje nejvyšší povolenou rychlost, ale má i zhoršené vnímání, pomalejší reakce, zhoršenou koordinaci pohybů, špatný odhad vzdálenosti a rychlosti, návykové látky mohou podle typu působit povzbudivě, ale i řidiče utlumit, každopádně všechny návykové látky ovlivňují výkon motorkáře za řídítky, především jeho koncentraci, což může mít smrtelné následky)

  • Jak vnímáte jízdu motorkářů ve skupinách? Pokud ji preferujete, co vás na ní nejvíce baví? Jaká jsou její rizika nebo pravidla? (skupinová jízda znamená sdílení emocí, sounáležitost, ale přenáší i rizika ve formě hecování, předvádění se před ostatními, závodění v běžném silničním provozu, nepřiměřenou míru rizika, klíčové je zřejmě dodržení bezpečných rozestupů a nastavení přiměřené rychlosti)

  • Jaký styl řízení motorky je vám bližší, jak byste ho popsali a proč jste si ho vybrali? (jezdíte na motorce proto, abyste se kochali krajinou nebo potřebujete napumpovat do krve adrenalin, riskovat a pak se radovat z toho, že jste to zvládli a přežili riskantní jízdu?)

  • Jak vnímáte a hodnotíte práci příslušníků Policie ČR v oblasti silničního provozu? (jsou pro vás policisté na silnici hrozbou a vadí vám jejich práce nebo je respektujete?)

  • Která hlavní nebezpečí vám hrozí od ostatních účastníků silničního provozu a jak tato rizika maximálně snížit? (bezohlednost a naschvály, jízda prostředkem silnici po středové čáře, již zmíněné nečekané odbočování bez blinkru, prudké manévry, vynucování si přednosti silnějším a robustnější vozidlem, nedávání přednosti v jízdě, doporučený je vzájemný respekt a ohleduplnost, na agresivitu nereagovat agresivitou, neroztáčet spirálu agresivity)

  • Patří motorkáři mezi tzv. zranitelné účastníky silničního provozu? Pokud ano, tak v čem spočívá jejich zranitelnost? (vzhledem ke způsobu jízdy a limitované ochraně rozhodně ano, při nárazech do pevných překážek mohou utrpět vážná zranění nebo zemřít, ohrožují je ostatní účastníci silničního provozu, nedodržováním základních pravidel silničního provozu ohrožují sami sebe, vystavují se nebezpečí, když nedokážou zvládnout kritické situace v silničním provozu)

  • Jak komunikovat s ostatními účastníky silničního provozu tak, aby to bylo bezpečné a dávalo to smysl? (pokud je to možné, tak navázat oční kontakt, gestem ukázat, co zamýšlíte, používat blinkry, zvuková a světelná znamení, klíčová je čitelnost motorkáře, tzn. aby ostatní viděli, co má v úmyslu)

  • Pokud se považujete za zkušenější motorkáře, co byste poradili těm začínajícím – nějaká „zlatá pravidla pro přežití“? Co je podle vás klíčové při řízení motorky? (co nedobrzdíš, to neukecáš, čtení provozu a předvídání, někdy je lepší přidat než brzdit, trénink dělá mistra, očekávej neočekávané apod.).