Pasivní bezpečnost

Doba čtení: 11 minut
V rámci kurzu bezpečné jízdy na motocyklu by neměla být opomenuta ani základní bezpečnostní výbava. Seznámení se základními prvky věnujte dostatečné množství času.

Účastníky je dobré obeznámit jak s povinnostmi motocyklisty, tak s doporučením bezpečné výbavy. Pozornost zaměřte zejména na funkci jednotlivých prvků bezpečnosti, demonstrujte minimalizaci následků při správném používání a naopak také následky při nepoužití bezpečnostní výbavy. Pomozte objektivně s výběrem, případně odkažte na příslušnou homologaci nebo testy.

Přilba

Povinnost

Přilba a ochrana zraku jsou jedinými prvky pasivní bezpečnosti, které jsou přímo předepsány zákonem o silničním provozu (zák. č. 361/2000 Sb., Zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů).

§ 6 odst. 1 písm. h) stanoví, že řidič motorového vozidla je povinen mít za jízdy na motocyklu nebo na mopedu na hlavě nasazenou a řádně připevněnou ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a chránit si za jízdy zrak vhodným způsobem, například brýlemi nebo štítem, pokud tím není snížena bezpečnost jízdy, například za deště nebo sněžení.

§ 9 odst. 1 písm. b) dále definuje povinnosti přepravované osoby. Povinností je užívat při jízdě na motocyklu nebo mopedu ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu, kterou má účastník provozu nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.

Za porušení povinnosti (přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) hrozí řidiči a případně také spolujezdci pokuta příkazem na místě (dříve bloková pokuta) do 2.000,- Kč. Ve správním řízení pak 1.500 až 2.500,- Kč. Řidiči pak jsou také připsány 3 body do bodového hodnocení.

Bezpečnostní funkce přilby

Moderní přilby jsou konstruovány zejména s důrazem na ochranu mozku. Drtivá většina vážných zranění nesouvisí s průnikem předmětu skrz přilbu a poškozením lebky, ale právě s nitrolebním poraněním mozku.

Tloušťka, hustota a vrstvení vnitřní pěny přilby při nárazu poskytují až 6 milisekund více času k úplnému zastavení, čímž snižují následky vážného vnitřního poranění mozku. Vnější skořepina je pak konstruována tak, aby byl náraz rozšířen do co největšího prostoru a energie nárazu tak efektivněji rozložena.

Další důležitou funkcí přilby je ochrana zraku. Plexištít, pokud ho přilba má, musí poskytovat dostatečnou ochranu zraku. Proto je plexištít různými způsoby testován proti proniknutí předmětů a poškrábání. Přilba by zároveň neměla zabraňovat proudění vzduchu a přední plexištít by se neměl mlžit. Při nízkých teplotách a zvýšené vlhkosti vzduchu se však jedná o častý jev, který ohrožuje bezpečnou jízdu. Za vhodné řešení je často označováno použití izolačních folií typu Pinlock nebo Anti-fog, které se umisťují na vnitřní stranu plexištítu.

Ztmavený plexištít by neměl přesahovat hodnotu 50 %. Dle nové normy ECE od roku 2022 pak hodnotu 35%. Sluneční clona, která je součástí přilby, je často diskutovaná věc. Někteří výrobci ji do svých přileb nemontují kvůli nežádoucímu snížení vrstvy vnitřní pěny, která je pro bezpečnost zcela zásadní. Sluneční clona však výrazně zvyšuje komfort.

Z pohledu pasivní bezpečnosti je důležitou funkcí systém přilby, který je často označován „Emergency quick release system“ nebo podobně. Systém umožňuje vyjmutí lícnic a části přilby tak, aby bylo možné přilbu zraněnému sundat bez nutnosti pohybu ohrožujícího páteř a míchu. Systém je zpravidla označen štítkem umístěným na spodní hraně přilby.

Typy přileb

Otevřená přilba neboli „open face“ přilba je z pohledu bezpečnosti nejméně vhodná. Při pádu nechrání podstatnou část obličeje. Je zapotřebí také mít na paměti povinnost chránit si za jízdy zrak.

Integrální neboli uzavřená „full face“ přilba chrání komplexně celou hlavu a z pohledu bezpečnosti je nejvhodnější. Dobré přilby jsou vybaveny efektivním větráním. Nevýhodou může být stísněnost, která je však vyvážená mírou bezpečnosti. Od integrální přilby je odvozena přilba enduro, která je určena pro sportovní jízdu mimo pozemní komunikace.

Vyklápěcí přilby spojují výhody otevřených a integrálních přileb a jsou vhodné zejména v momentech častých zastávek, kdy není nutné sundávat celou přilbu. Zároveň jsou pohodlnější při nasazování. Bradová část není samozřejmě tak pevná jako u integrálních přileb, nicméně pro bezpečnost je vhodnou alternativou otevřené přilby.

Materiál

Polykarbonát (termoplast, ABS atd.) je nejčastěji používaným materiálem. Přilby jsou výrobně nejméně náročné, čemuž odpovídá zpravidla i cena. Polykarbonát se vyznačuje vysokou odolností vůči nárazu. Z pohledu rozložení energie nárazu však není tak efektivní jako kompozitové skořepiny, které efektivněji rozloží náraz po obvodu přilby.

Materiálů a jejich kombinací je celá řada. Materiál skořepiny má vliv na celkovou bezpečnost přilby, nicméně ani tak by neměl být jediným vodítkem při její volbě. Neplatí, že ve výsledku je kompozitová přilba bezpečnější než ta vyrobená z polykarobonátu.

Homologace

Základní normou je Evropská norma ECE 22.05, která ověřuje bezpečnostní vlastnosti přileb. Bez homologace ECE by se na trhu neměla přilba objevit. Přesto je dobré při nákupu tuto skutečnost ověřit. (Označení se nejčastěji nachází na zadní straně přilby. Na pásku pod bradou pak naleznete štítek s písmenem „E“ a číslem, které označuje zemi homologace).

Norma 22.05 bude v roce 2022 nahrazena novou normou, která v mnoha ohledech zpřísní a rozšíří testy přileb.

Na přilbách můžete nalézt informaci o testování podle dalších norem. Nejčastěji americkou DOT, britskou nezávislou SHARP a nebo normu, která je považována za nejpřísnější, a sice normu SNELL Foundation.

Výber

Při výběru přilby doporučte návštěvníkům kurzů hlavně nákup neuspěchat a zdůrazněte, na co se zaměřit.

  1. Za minimální homologaci považujte normu ECE 22.05. Pokud přilba prošla dalšími testy (SHARP, SNELL) tím lépe

  2. Preferujte integrální nebo vyklápěcí přilbu, která chrání i bradu

  3. Zkontrolujte požadované vybavení (vybrání pro dioptrické brýle, systém zabraňující mlžení nebo přípravu pro něj, přípravu pro požadovaný komunikační systém)

  4. Zkouška přilby je bezpodmínečně nutná

    • Přilba musí být těsná, nesmí umožňovat pohyb vpřed a vzad ani posun do strany

    • Přilba nesmí bodově tlačit

    • Z přilby musí být dostatečný výhled (výřez hledí musí být dostatečný do všech směrů)

    • Pokud je součástí sluneční clona, je nutné otestovat výhled i přes ní

    • Ideální je zkouška přilby v reálném provozu, včetně jízdy mimo město

    • Při zkoušce věnujte pozornost také hlučnosti za běžných podmínek

Oblečení

Obdobná povinnost jako v případě přileb a předepsané oblečení prozatím neexistuje. Dříve či později však lze očekávat regulaci i v tomto směru. V rámci diskuse o pasivní bezpečnosti je velmi důležité zdůraznit výběr bezpečného oblečení a nepodceňování jeho úlohy všem účastníkům kurzů. V případě bezpečného oblečení se nabízí názorné předvedení pomocí ukázek.

Materiál - kůže nebo textil

Kožené oblečení je pevnější a bezpečnější, ale zpočátku určitě méně komfortní. Vybírejte i podle použití na konkrétním typu motorky. Sportovní motorka používaná na okruhu si zaslouží kvalitní jednodílnou kombinézu. Pro jízdu na silnici klidně pořiďte dvoudílnou kombinézu – je pohodlnější a praktičtější.

Textilní oblečení je pohodlnější, dovede být i hodně voděodolné a v parných dnech poskytuje díky lepší propustnosti materiálu a otvíracím výdechům také lepší ventilaci. Pokud je to možné, vybírejte oblečení v prodejně, kde si v něm můžete sednout na motorku a vyzkoušet, zda se v něm budete cítit dobře a nebude vás nikde přehnaně mačkat.

Všechny chrániče, vložky a protektory mají mít příslušnou bezpečnostní atestaci. Na exponovaných místech musí pevně držet. To platí hlavně pro kevlarové jeansy nebo lehké textilní bundy, které jsou příjemné, ale hodí se tak maximálně pro klidnou jízdu po městě.

Certifikace oblečení

Problematika certifikace oblečení je poměrně složitá. Neexistence povinnosti mít na motocykl předepsané oblečení odpovídající normě situaci ještě více komplikuje. Informace jsou podávány více či méně reklamním způsobem. Často je zneužíváno neznalosti složitých norem a kategorií, možností provedení testů nižší kategorie apod.

V rámci kurzů bezpečné jízdy doporučujeme zmínit minimálně existenci norem a vzbudit zájem informovat se o bezpečnosti oblečení v případě nákupu.

Motocyklové oblečení je „osobní ochranný prostředek“ definovaný Nařízením Evropského parlamentu a Rady číslo 2016/425 (můžete nalézt také odkazy na směrnici 89/686/EEC, která byla uvedeným předpisem nahrazena). Motocyklové oblečení je zařazeno do kategorie II. (pokud naleznete na oblečení označení kategorii I., buďte obezřetní).

Testování oděvů a certifikaci pak provádí akreditované zkušebny, přičemž je testován soulad s technickou normou. V současné době se můžeme setkat se dvěma normami. Starší, ale stále aktuální normou EN 13595 anebo novou připravovanou normou EN 17092, která by v roce 2023 měla již být jedinou existující normou. Na oblečení však již nyní můžete nalézt informaci o souladu s oběma normami.

EN 13595 – u této normy dejte pozor na číslo za normou. Může se stát, že naleznete 1,2,3 nebo 4. Jednička znamená, že testován by celý oděv. Číslovky 2-4 pak značí testování pouze prosti oděru, nebo roztržení v švu či proříznutí. Výsledek testu, či testů je pak označen „levelem 1“ či odolnějším levelem 2“
Nová norma EN 17092 pak rozděluje oblečení na bezpečnostní kategorie AAA, AA, A (oblečení s chrániči, přičemž AAA je nejbezpečnější), kategorii B (oblečení bez chráničů, chránící proti oděru) a C (oblečení chránící proti nárazu ale nikoliv oděru) TIP: U staré normy hledejte tedy označení CE, piktogram motorkáře a číslice 2, u nové normy pak u piktogramu motorkáře nejlépe 2 a více „áček“

Někdy se také můžete setkat s oblečením, kde sice najdete označení CE, avšak certifikací si prošli akorát chrániče a třeba jen některé. Zde je zapotřebí také obezřetnost. Maximálně důležité je aby chrániče odpovídali účelu, byly na správném místě a o správné velikosti.

Normu, která určuje standard kvality chráničů ať již samostatných nebo integrovaných naleznete pod čísly:

EN 1621-1 – norma pro chrániče ramen, loktů, předloktí, boků, kolen a holení se stupni (levely) bezpečnosti 1 – 3 ( stupeň 3 je nejbezpečnější). Samotné chrániče a prostor jim vymezený by měl být označen písmenem jejich určení (S – ramena, E -loket, H - kyčle, K - koleno, K+L – koleno a holeň, DC – rozdělená hruď, C – celá hruď), dále pak velikostí chrániče (typ A větší, Typ B menší), a také informací označeným „T+“ a „T-„, které označují zda-li chránič prošel testem funkčnosti za teplot -10 a +40°C
EN 1621-2 – norma pro chrániče páteře neboli zádový chránič. Ty jsou testovány na podmínky simulující pád a výsledky opět děleny do stupně ochrany level 1 a vyšší level 2. Norma pamatuje také dostatečnou plochu ochrany zad.
EN 1621-3 a EN 14021 – normy, podle kterých jsou vyráběny a testovány chrániče hrudi. První norma definuje chrániče s ochranou proti nárazům a pádům na hrudník. EN 14021 se používá k certifikaci chráničů hrudi, proti odletujícím kamenům a je vhodná spíše pro off-road.
V praxi se můžeme setkat s chrániči těla nebo ochrannými vestami, které jsou složeny s jednotlivě certifikovaných chráničů.

Je vhodné vybírat takové oblečení, které obsahuje reflexní prvky. Většina renomovaných výrobců s tím už počítá a reflexní prvky jsou u takových výrobků integrované. V opačném případě postačí i obyčejné reflexní kšandy.

Rukavice

Rukavic existuje obrovský výběr včetně řady různých protektorů na nich. Sportovní rukavice mívají spojený malíček s prsteníčkem kvůli lepší ochraně při pádu. Nebudou však při použití na dlouhých cestách tak pohodlné jako cestovní rukavice. Do města jsou vhodné rukavice s kratším zápěstím. Cení se nepromokavost a schopnost udržet ruce v teple, ale jde o kompromis, rukavice by měla také větrat, aby se ruka nepotila a neklouzala. Ideální je mít rukavice dvoje, jedny do teplého a druhé do chladného počasí. Na ruce musí perfektně sedět na všech prstech a na dlaních by se materiál neměl shrnovat. Dražší modely mohu mít na prstu integrovanou gumu, kterou lze za jízdy v případě deště otřít kapky vody.

Certifikace rukavic

Stejně jako v předchozích částech oblečení i na rukavicích najdeme štítek s piktogramem motorkáře vyrobené a testované dle normy EN 13594 s dvěma stupni „levely“ ochrany přičemž „dvojka“ znamená bezpečnější variantu. Ochranu kloubů pak mají rukavice, které jsou označeny ještě písmeny „KP“

Boty

Musí být pevné, přinejmenším nad kotníky, aby nohu dobře ochránily. Z praxe víme, že bunda vydrží klidně celý život, ale u boty na motorku tomu tak není. Existují i modely, u kterých je vnitřní pevný skelet navždy a mění se pouze vnější obal. Počítejte ale s jejich vyšší cenou. Dbejte na velikost. Nohou ovládáte množství jemných funkcí motorky, neměla by tedy v botě „plavat“. Řidič by měl mít cit v nártu i chodidle. Komfortu u dražších modelů napomáhá vyndávací vnitřní „botička“. Kvalitní voděodolné membrány udrží nohy v suchu i při celodenním dešti. Pokud jezdíte jen v létě, zkuste boty s perforací, která skvěle větrá. Pevné motokrosové boty jsou mimořádně bezpečné, ale počítejte s tím, že v nich alespoň zpočátku nebudete mít takový cit. Navíc mají vysoký nárt, takže si budete muset upravit výšku řadičky a zadní brzdy. Existují i nižší boty, které se hodí do města na klidnější jízdu a dá se v nich i obstojně chodit, protože vypadají civilně a jsou při chůzi pohodlné.

Certifikace bot

Normu určující testy a bezpečnost naleznete pod číslem EN 13634. Dle nejnovější revize normy naleznete tradiční štítek s piktogramem motocyklisty, číslo normy a následně 4 číslice. První nám říká informace o výšce boty, zdali se jedná o kotníčkovou botu (1), nebo botu s ochranou holeně (2). Další čísla už pak určují stupeň ochrany v odolnosti proti oděru, prosti nárazu a příčnou tuhost.

Dále můžeme nalézt ještě další informace vyjádřené pomocí akronymů

  • IPA – znamená, že bota splňuje normu pro ochranu kotníků

  • IPS označuje ochranu holeně

  • WR – bota je vodě odolná

  • B – testováno na propustnost par (odvod par)

  • FO - bota je odolná proti oleji

  • SRA, SRB a SRC bota je testována na protiskluzové vlastnosti

  • WAD - bota splňuje požadavky na absorpci / desorpci vody na stélce

Airbag systémy

Výrobků nalezneme na trhu mnoho. Můžeme se setkat s klasickými vestami patřící na oblečení, pod bundu, airbagy integrované přímo do bund nebo kombinéz. Co se týká systému aktivace, najdeme dvě základní řešení. Prvním řešením a tím nejvíce rozšířeným je mechanické spojení vesty s motocyklem, kdy při pádu dojde k aktivaci patrony a nafouknutí airbag chrániče. Sofistikované systémy osazené vyspělou elektronikou pak nepotřebují mechanické napojení a „rozhodují“ o aktivaci airbagů pomocí snímačů zabudovaných přímo v oblečení.

Certifikace airbag chráničů

Aktuální norma nese číslo EN 1621-4. Na štítku vest, bund či kombinéz pak naleznete opět informace o dvou úrovních nebo „levelech“ ochrany a doplňkové informace pod akronymy.

  • FB – ochrana celých zad

  • CB – ochrana krční páteře

  • DC – ochrana hrudníku odděleně na dvě části

  • C – ochrana hrudníku

Řada vybavení je kombinována s pevnými chrániči a proto můžete nalézt informace o certifikaci také dalších chráničů.