Příprava před jízdou

Způsob ovládání páčky přední brzdy

V první řadě je třeba si uvědomit, že pozice rukou na rukojetích se mění v závislosti na rychlosti a terénu, který se projíždí a je závislá na pozici páčky spojky a brzdy. K ovládání přední brzdy používáme výhradně jeden nebo dva prsty. Ovládání čtyřmi prsty zapříčiňuje špatnou citlivost a nechtěné zablokování předního kola. Pokud řidič drží rukojeť plynu všemi prsty, nemá kontakt s brzdovou páčkou a při použití brzd dochází k časové prodlevě, než se prsty přemístí. Při krizovém brzdění pak ubíhají drahocenné metry a následuje křečovitý stisk páčky všemi prsty. To může na

nezpevněném povrchu snadno vést k zablokování předního kola a následný pád. Při jízdě v terénu se odvíjí držení plynu všemi prsty od rychlosti a terénu, který se projíždí. Obecně platí, že při pomalé technické jízdě je připraven jeden nebo dva prsty na páčce brzdy a při akceleraci nebo při jízdě do kopce se drží plynová rukojeť všemi prsty.

Se současnou technikou je snadno možné docílit takového účinku brzd, že se dá motocykl zvednout na přední kolo, a to jedním prstem. O účinku brzd se absolvent kurzu přesvědčí při trénování brzdných manévrů. Je však zapotřebí, aby si správný úchop vštípil do hlavy již při pomalých úkonech a správné používání prstů bylo pro něj automatické.

Způsob ovládání páčky spojky

Při jízdě v terénu je jízda často korigována pomocí spojky a rozhodně neplatí, že se spojka používá pouze při rozjezdu, zastavení nebo řazení. Ideální způsob ovládání spojky je obdobný jako u ovládání přední brzdy. Záběr spojky je však výrazně ovlivněn technikou motocyklu a jejím nastavením. Proto si ovládání rozdělíme do dvou částí:

Pozice chodidla na stupačce a ovládání řadící páky

Rychlost je zásadním faktorem, který ovlivňuje pozici chodidla na stupačce, přičemž v pomalém trialovém terénu je chodidlo na stupačce na nejširší části chodidla a při vyšších rychlostech se přesouvá z důvodu zrychlené brzdné reakce ke středu chodidla, přesněji řečeno bota se zasekne za podpatek. V žádném případě není chodidlo na stupačce na úplné špičce boty a zrovna tak není na patě. Při řazení se noha posouvá vpřed a po zařazení se vrací zpět. Kontrolujeme správnou pozici chodidla na stupačce.

Pozice těla pro jízdu v sedě

Jízda v terénu je především o pozici řidiče ve stoje, tedy ve stupačkách motocyklu, ovšem to neznamená, že neexistují případy, kdy je vhodné na motocyklu sedět. Tím důvodem je snížení těžiště, možnost kontaktu chodidla s povrchem a v případě ztráty rovnováhy pád z nižší výšky. Správný posed při jízdě v terénu je odlišný ve srovnání s posedem při jízdě na silnici. Pozice chodidel je stejná, jako byla popsána výše, tedy na nejširší části chodidla/podrážky boty. Jedině tak je zaručeno ideální ovládání motocyklu zatlačením do stupaček. Pozice těla je směřována co nejblíž k nádrži a v žádném případě není situována do zadní části sedla. Pozice v sedě je uvolněná a kolena v žádném případě nesvírají nádrž. Řidítka jsou uchopeny v širokém úchopu, což znamená lokty od těla směřující nahoru, viz. foto. Tím řidič docílí větší páku při ovládání motocyklu a zrovna tak stabilitu nebo vstřebání rázů od předního kola při průjezdu terénem. Zároveň docílí nutnou pozici při odtlačování motocyklu při zatáčení viz. foto. Při jízdě v sedě směřuje pohled před motocykl a v žádném případě není fixován bezprostředně před přední kolo, takže brada nesmí být u prsou.

Kontrolujeme

• pohled vedený před motocykl
• posed u nádrže
• správnou pozici loktů při uchopení řídítek
• pozici nohy na stupačce a ovládání řadicí páky
• pozici nohy na stupačce a ovládání zadní brzdy

Pozice těla pro jízdu ve stoje

Chodidla jsou na stupačce v dříve popsané pozici, nohy jsou povoleny v kolenou, to ale neznamená, že jsou pokrčeny v kolenou nebo naopak propnuty. Aby při jízdě ve stoje dosáhl jezdec na řídítka, je důležité ohnout tělo v pánvi, nikoliv se krčit v kolenou nebo zádech. Paže nejsou podélně těla, ale v tzv. offroadové pozici, tedy v širokém úchopu, kdy lokty směřují směrem nahoru. Dá se říct, že předloktí je rovnoběžně s řídítky a vidlicí motocyklu. Tento úchop zaručí ideální pohyb v obou osách, ideální páku při manipulaci s motocyklem do stran a pohlcení rázů od předního kola.

Kontrolujeme

• pohled vedený před motocykl
• lehce propnutý a uvolněný postoj
• správnou pozici loktů při uchopení řídítek
• pozici nohy na stupačce a ovládání řadicí páky
• pozici nohy na stupačce a ovládání zadní brzdy

Uvolnění paží při uchopení řídítek

Již ze statické pozice musí být zřejmé, že se řidič o řídítka neopírá, ale k rovnováze na motocyklu využívá střed těla. Kontrolujeme, zda nemá propnuté lokty a jeho paže jsou uvolněné, přičemž ruce nesvírají řídítka.

V případě zjištění nedostatků během cvičení, účastníka kurzu rovnou opravujeme a přesouváme mu končetiny do správné polohy. To kontrolujeme i následně po celou dobu kurzu při jednotlivých úkonech tak, aby si účastník správné polohy končetin osvojil a dělal je následně zcela přirozeně. Pokud účastník vykazoval špatné ovládání některého z ovládacích prvků, je zapotřebí se na tento jeho zlozvyk pozorně zaměřit a neustále ho kontrolovat a eventuálně opravovat.

Pohled jezdce

Pohled jezdce směřuje vždy před motocykl a není vhodné ho fixovat přímo před přední kolo. Pohled a vzdálenost pohledu vždy ovlivňuje rychlost, takže se dá říct, že čím vyšší rychlost, tím se pohled směřuje dál a naopak. Při jízdě v terénu je mnoho vedlejších vlivů, nerovností a překážek proto je vedení pohledu velmi důležité. Tisíckrát opakovaná poučka „kam koukám, tam jedu“ je důležitější, než se může zdát. Každý má pocit, že kouká dostatečně daleko. Je však nutné účastníkovi ukázat, kam až by mohl vidět a o co by to či ono viděl dřív. Dalo by se tedy spíše radit: „Koukej tam, kam chceš jet!“

Kontrolujeme

• nežádoucí pohled se sklopenou hlavou, kdy je brada u prsou
• lehce propnutý a uvolněný posed a postoj