Ovládání motocyklu a stabilita

V této kapitole jsou popsány úkony zaměřující se na ovládání a jízdu v terénu, tedy na nezpevněném povrchu. Velmi často řidiči motocyklu opomíjí trénink v pomalé rychlosti a zbytečně se soustředí na rychlou jízdu, a to dost často znamená naučení se hodně zlozvyků, kterých se později špatně zbavují. Čím se motocykl pohybuje pomaleji, tím méně funguje gyroskopický efekt a motocykl není stabilní. Zde se projeví cit pro rovnováhu účastníka. Pokud účastník špatně ovládá motocykl, je pravděpodobné, že nastanou problémy při jízdě v terénu.

Rozjezd a pomalá jízda v přímém směru

Při stání a zařazeném převodovém stupni je zapotřebí uvolnění hnacího traktu tak, aby nedocházelo k unášení lamel spojky a jejímu zbytečnému zahřívání. V případě, že nám postačí dva prsty ke korigování nebo úplnému odpojení, používáme výhradně dva prsty. Pokud nám však prsty překáží nebo spojka disponuje tuhým chodem, pak použijeme více prstů.

Řazení vyšších převodových stupňů

Při řazení na vyšší převodové stupně není zapotřebí dlouhého odpojení hnacího traktu, nýbrž pouhého odlehčení záběru motoru. Proto vždy používáme maximálně dva prsty.

Pomalá jízda a práce se spojkou

Ovládání motocyklu kategorie adventure je nutné zvládat v nízkých rychlostech. Rovnováha je základním faktorem terénní jízdy, a díky ní jezdec zvládne mnoho kritických situací. Klade se důraz na citlivé pouštění a přidržování spojky v záběru. Zpomalení řešíme přišlapováním zadního brzdového pedálu. Při rozjíždění, nebo při jízdě v členitém terénu lze pro ovládání spojky použít všechny čtyři prsty. Pro další jízdu jsou stále připraveny dva prsty na spojce, a tím je zaručen kromě rychlé reakce také bezpečný úchop řídítek.

V žádném případě není motocykl sevřen koleny, ale naopak je žádoucí, aby mezi koleny a nádrží či rámem motocyklu vznikla lehká vůle.