Ovládací prvky

Základem teorie jízdy je správné používání ovládacích prvků. V případě individuálních lekcí, nebo menší skupinky jezdců jej můžeme kontrolovat přímo na motocyklu. U většího počtu účastníků je vhodné zařadit tuto tématiku do teoretické části tak, aby všichni účastníci věděli, jak správně motocykl ovládat.

Pozice rukou na rukojetích řídítek

Ruka by měla směřovat co nejblíže k ovladačům tak, abychom byli schopni na ovládací prvky dosáhnout. V případě posunutí rukou na konce řídítek dochází sice ke snažšímu ovládání páčky spojky, případně přední brzdy, avšak nemožnost dosáhnutí na ovládací prvky zapříčiňuje, že při každé nutnosti puštění směrových světel apod. musí dojít nejprve k posunutí ruky. To znamená, že ve stejné chvíli nejsme schopni ovládat páčku a vykonat úkon, tudíž tak vytváříme krizovou situaci tím, že pak například neblikáme včas. Toto riziko je možné eliminovat například posunem objímek páček ke středu motocyklu. Ruce tak budou ve správné poloze a potřebná ovládací síla nižší.

Způsob ovládání páčky přední brzdy

K ovládání přední brzdy používáme výhradně dva prsty. Ovládání čtyřmi prsty zapříčiňuje špatnou citlivost. Pokud řidič drží rukojeť plynu všemi prsty, nemá kontakt s brzdovou páčkou a při použití brzd dochází k časové prodlevě, než se prsty přemístí. Při krizovém brzdění pak ubíhají drahocenné metry a následuje křečovitý stisk páčky všemi prsty. To může snadno vést k zablokování předního kola.

Nutnost: Ubezpečit jezdce, že dvěma prsty dokáže vyvinout dostatečný tlak, aby došlo k maximálnímu účinku brzd.

Se současnou technikou je snadno možné docílit takového účinku brzd, že se dá motocykl zvednout na přední kolo, a to jedním prstem. O účinku brzd se absolvent kurzu přesvědčí při trénování brzdných manévrů. Je však zapotřebí, aby si správný úchop vštípil do hlavy již při pomalých úkonech a správné používání prstů pro něj tak bylo automatické.

Uvolnění paží při uchopených řídítkách

Již ze statické pozice musí být zřejmé, že se absolvent o řídítka neopírá, ale k rovnováze na motocyklu využívá střed těla. Kontrolujeme, zda nemá účastník propnuté lokty a jeho paže jsou uvolněné. Pokud drží lokty příliš vysoko, není to vhodný úchop pro jízdu na silničním motocyklu. Tento úchop se využívá při jízdě v terénu. Na silnici musí být lokty bezpodmínečně uvolněné. Je tak zapotřebí rozlišovat, kde se na motocyklu pohybujeme.

Způsob ovládání páčky spojky

Ideální způsob ovládání spojky je obdobný jako u ovládání přední brzdy. Záběr spojky je však výrazně ovlivněn technikou motocyklu a jejím nastavením. Proto si ovládání rozdělíme do dvou částí:

Rozjezd a pomalá jízda na první převodový stupeň

Při stání a zařazeném převodovém stupni je zapotřebí uvolnění hnacího traktu tak, aby nedocházelo k unášení lamel spojky a jejímu zbytečnému zahřívání. V případě, že nám postačí dva prsty k úplnému odpojení, používáme výhradně dva prsty. Pokud nám však prsty překáží a je zapotřebí spojku ještě více domáčknout, pak použijeme více prstů, abychom si jimi nepřekáželi. Při rozjezdu je motocykl v nulové rychlosti a nedochází ke krizové situaci. K té by došlo až vlivem špatného rozjezdu zapříčiněného nevhodným dávkováním plynu a necitlivostí při záběru spojky. To není zapříčiněno vlivem použití více prstů na spojce. Nicméně i záběr spojky a nastavení páčky je možné provést tak, abychom si prsty nemačkali.

Řazení vyšších převodových stupňů

Při řazení na vyšší převodové stupně není zapotřebí dlouhého odpojení hnacího traktu, nýbrž pouhého odlehčení záběru motoru. Proto vždy používáme maximálně dva prsty, nebo využíváme řazení bez spojky s ubráním plynu (viz. kapitola řazení).

Pozice nohy na stupačce a ovládání řadicí páky

Zkontrolujte pozici nohou na stupačkách. Umístění chodidla musí vycházet ze špičky (cca v 1/3 chodidla od prstů), viz. obrázek. Pokud je stupačka zabořena uprostřed chodidla, znemožňuje to využití kotníku k ovládání motocyklu. Pohyb ovládání motocyklu vychází od nohou. Přílišné posunutí na úplnou špičku by mohlo zapříčinit sklouznutí chodidla ze stupačky.

Pozice nohy na stupačce a ovládání zadní brzdy

Umístění chodidla na pravé stupačce je stejné jako na levé. Ovládání zadní brzdy tak vyžaduje obdobný postup s posunem chodidla. Rozdíl může být pouze v době setrvání v posunuté poloze vpřed z důvodů delšího využívání zadní brzdy (např. při jízdě pomalou rychlostí, udržování rychlosti při jízdě z kopce apod.).